Proč některé věci doma pořád odkládáte a jak to změnit?

Známe to snad všechny. V hlavě si řeknete, že to uděláte. Nejde o nic složitého, prostě jenom uklidit skříň, vyřídit papíry, opravit drobnost, která čeká už týdny, ale přesto se to pořád posouvá den za dnem. A s každým dalším odkladem roste nepříjemný pocit, že vám to visí nad hlavou. Odkládání přitom není lenost, většinou jde o kombinaci drobných bariér, které na první pohled nejsou vidět. Když je pojmenujete, začne být jasnější, proč se věci nehýbou.

Úkol není tak jednoduchý, jak vypadá

Spousta věcí se tváří jako maličkost, jenže ve skutečnosti to znamená vytřídit věci, rozhodnout, co vyhodit, co si nechat, co kam dát. Najednou z jednoho úkolu vznikne několik kroků. Mozek takovou věc vyhodnotí jako náročnější, než jak působí, a automaticky ji odsune na později.

Chybí jasný začátek

U některých úkolů není problém v tom, že by byly těžké, ale v tom, že nemají konkrétní start. „Někdy to udělám“ není plán. Bez jasného začátku se úkol neustále odsouvá. Typické je to u věcí, které nemají pevný termín, které nehoří, ale zároveň se hromadí.

Perfekcionismus

Často si nastavíte laťku příliš vysoko, protože to nechcete udělat jen „nějak“, ale pořádně. Jenže právě tohle vás zastaví. Když máte pocit, že na to nemáte dost času nebo energie, raději to neuděláte vůbec, a úkol tak zůstane viset.

Únava a zahlcení

Po dni plném povinností už vám často nezbývá moc energie na další rozhodování, a i drobný úkol pak působí větší, než ve skutečnosti je. Mozek si v takové chvíli vybírá jednodušší variantu, kterou je odpočinek nebo něco, co nevyžaduje soustředění.

Emoční vazba na věci

Některé věci neodkládáte proto, že by se vám nechtělo, ale protože k nim máte vztah. Jako třeba oblečení, které už nenosíte, ale nechcete se ho vzdát, papíry, které nechcete řešit, protože vám připomínají nepříjemné situace. Odkládání pak není o čase, ale o emocích.

Jak s těmito pocity pracovat?

Řešení nespočívá v tom, že si na sebe vytvoříte větší tlak, ale funguje spíš změna přístupu k samotným úkolům.

Rozdělte úkol na konkrétní kroky

Místo „uklidit skříň“ si určete menší část, jako je například jedna police, jedna zásuvka nebo jeden typ věcí. Jakmile je úkol menší, snáz se začne. A často se stane, že pokračujete dál.

Nastavte si jasný čas

Zapomeňte na to klasické „někdy večer“, ale buďte konkrétní. Dejte si limit třeba půl hodiny po večeři. Jednoduše jasně ohraničený čas pomáhá překonat první odpor. Navíc víte, že to nebude trvat věčnost.

Snižte nároky na výsledek

Nemusí to být dokonalé, stačí, že se to posune, protože částečné dokončení je lepší než odklad. Tím se postupně odbourává tlak, který vás blokuje. Ne všechny úkoly také patří na večer. Některé zvládnete rychleji během dne, kdy máte víc energie, protože krátký úkol vyřešený hned často ušetří spoustu přemýšlení později.

U každé odkládané věci má smysl si položit jednoduchou otázku. Proč se mi do toho nechce? Odpověď často bývá, že na to není čas, je to nepříjemné nebo že nevíte, jak začít. Odkládání není o nedostatku vůle. Často jde o způsob, jakým jsou úkoly nastavené a jak na ně reagujete.

Zdroj foto: freepik.com

Zdroje textu: psychologytoday.com, verywellmind.com, apa.org, healthline.com, mindtools.com