Co bývá nejtěžší na práci z domova?

Práce z domova zní na první pohled skoro ideálně. Žádné dojíždění, vlastní káva, pohodlné oblečení a klid. Jenže po pár měsících spousta lidí zjistí, že home office má i druhou stranu, o které se tolik nemluví, a často vůbec nejde o práci samotnou. Nejtěžší bývají věci, které člověk na začátku vůbec nečekal. Rozmazané hranice mezi prací a volnem, pocit izolace nebo zvláštní únava, která nepřipomíná klasické přetížení v kanceláři.

Člověk má pocit, že je pořád v práci

Když člověk odchází z kanceláře, pracovní den většinou nějak skončí. Doma ale hranice mizí překvapivě rychle. Notebook zůstane otevřený na stole, telefon pořád pípá a člověk má pocit, že by měl být dostupný prakticky nonstop.

Typické bývá, že si lidé během dne odskočí uklidit, vyprat nebo něco rychle zařídit. Jenže večer pak mají pocit, že vlastně pořádně nepracovali, a snaží se všechno dohánět ještě po osmé večer. Právě tohle bývá psychicky vyčerpávající. Tělo sice fyzicky sedí doma, ale hlava nikdy úplně nevypne. Po čase pak člověk zjišťuje, že neumí normálně odpočívat ani během víkendu.

Pomáhá vytvořit si aspoň základní hranice. Třeba pevný konec pracovní doby nebo místo, kde práce opravdu končí. I malý rituál typu zavření notebooku a krátká procházka dokáže hlavě naznačit, že pracovní režim skončil.

Samota začne být po čase mnohem výraznější

Na začátku bývá ticho doma příjemné. Žádný ruch kanceláře, žádné nekonečné small talky. Jenže po delší době některým lidem začne chybět obyčejný kontakt s ostatními. Člověk najednou zjistí, že celý den skoro nepromluvil. Komunikace se smrskne na zprávy, hovory a videomeetingy, které často působí mnohem únavněji než normální rozhovor.

Právě online schůzky bývají paradoxně vyčerpávající víc než osobní kontakt, hlava se soustředí na obrazovku, mimiku, zpoždění zvuku i vlastní výraz. Po několika hodinách videohovorů bývá člověk unavený úplně jiným způsobem než po klasické poradě. Některým lidem pomůže obyčejná změna prostředí. Práce z kavárny, coworkingu nebo aspoň krátké setkání s někým během dne dokáže psychicky pomoct víc, než se zdá.

Doma člověka rozptylují úplně jiné věci

V kanceláři člověk většinou řeší hlavně práci. Doma ale kolem něj běží běžný život nonstop. Neumyté nádobí, lednice, balíček u dveří, pračka, domácí mazlíček nebo děti, a mozek pak neustále přeskakuje mezi pracovními úkoly a domácností. A právě to bývá překvapivě únavné. Člověk má pocit, že nestíhá ani jedno pořádně.

Velký problém představuje i prostředí. Práce z gauče nebo z postele může znít pohodlně, ale po pár týdnech často přináší bolesti zad, horší soustředění a větší únavu. I malý pracovní kout dokáže udělat rozdíl. Nemusí jít o samostatnou kancelář. Stačí místo, kde si mozek postupně spojí se soustředěním a pracovním režimem.

Největší problém bývá, že práce nikdy úplně nezmizí

Když člověk pracuje doma dlouhodobě, snadno získá pocit, že musí být pořád produktivní. Když už je přece doma, mohl by udělat ještě něco navíc. Jenže právě neustálá dostupnost bývá jeden z hlavních důvodů vyčerpání. Pracovní den se nenápadně natahuje a volno se postupně zkracuje.

Někteří lidé si po čase všimnou zvláštní věci. I když pracují z pohodlí domova, bývají psychicky unavenější než při běžném dojíždění. Ne kvůli množství práce, ale kvůli tomu, že hlava nemá jasný přechod mezi pracovním a osobním životem.

A právě to bývá na home office nejtěžší. Ne samotná práce, ale pocit, že člověk z ní vlastně nikdy úplně neodejde.

Zdroj foto: freepik.com

Zdroje textu: fastcompany.com, remoteworkjunkie.com, hbr.org