Jak moc nám vztah s otcem ovlivňuje partnerský život?

Táta je pro většinu z nás první mužský vzor, se kterým se v životě setkáme. Ať už byl přítomný, nebo chyběl, ať byl laskavý nebo spíš přísný, jeho role v našem dětství se zapisuje hlouběji, než si chceme připustit. Není proto divu, že když později hledáme partnera, do hry vstupuje právě tahle zkušenost.

První mužská autorita

Dětství je doba, kdy si dítě skládá obrázek o tom, jak funguje svět. Otec bývá vnímán jako první mužská autorita. Jako někdo, kdo chrání, kdo určuje pravidla, kdo dodává pocit jistoty. Pokud tenhle obraz funguje, dítě si odnáší představu, že muž je někdo, komu se dá věřit. Pokud ale táta působí chaoticky, je nepřítomný nebo dokonce ubližuje, mozek si zaznamená jinou lekci. Že muži jsou nevyzpytatelní a že na ně není spoleh. Tyto rané vzorce se pak znovu objevují, když dospělá žena navazuje partnerský vztah.

Někdy ovlivňuje stejně silně i to, že otec vůbec nebyl přítomný. Dívka, která vyrůstá bez táty, si často v dospělosti hledá partnera, který má zaplnit tuhle prázdnou mezeru. Někdy to může vést k větší závislosti na partnerovi, jindy naopak k extrémní nezávislosti. Ani jedna varianta není špatná sama o sobě, ale obě ukazují, jak silný vliv má i ticho, i absence.

Přístup otce určuje budoucnost

Způsob, jakým otec přistupuje k výchově, se otiskuje do toho, co později čekáme od partnera. Přísný a kritický otec může vést k tomu, že žena hledá muže, který ji konečně ocení a přijme. Podpůrný a respektující táta zase nastavuje laťku vysoko. Dcera ví, že má právo očekávat partnera, který se k ní bude chovat s respektem. Problém nastává, když se realita s těmito vzorci nepotká. Pak přichází frustrace a vztahy se stávají bojištěm mezi tím, co jsme zažili, a tím, co bychom chtěli.

Podvědomé hledání podobností

Mnoho žen přiznává, že si později uvědomily, že jejich partner se chováním nebo povahou nápadně podobá jejich otci. Nemusí to být vědomá volba, spíš automatické vyhledávání něčeho známého. Mozek má tendenci vracet se k tomu, co už zná, i když to není vždycky to nejlepší. Proto se stává, že ženy, které měly komplikovaný vztah s otcem, se ocitají znovu a znovu v podobných partnerských vzorcích.

Naštěstí vliv otce není jen pasivní osud. Uvědomění hraje velkou roli. Když si žena dokáže zpětně pojmenovat, co jí vztah s otcem dal a co vzal, může se rozhodnout jít jinou cestou. I bolestné vzpomínky se pak mění v návod, čeho se chce vyvarovat. To znamená, že i těžké dětství může vést k pevnějším vztahům, pokud se zkušenost zpracuje vědomě a neřídí nás jen podvědomě.

Partner jako nový vzor

Ve chvíli, kdy se do vztahu dostává partner, začínají se přepisovat staré scénáře. Když žena potká někoho, kdo dokáže nabídnout jiný model chování než otec, mozek má šanci se naučit nový vzorec. Základní otisk z dětství sice zůstává, ale zkušenosti v dospělosti mají sílu ho změnit. Proto je možné, aby i žena, která vyrostla s komplikovaným otcem, našla zdravý vztah. Jen to může stát trochu víc práce a vědomého úsilí.

Vztah s otcem je první lekcí, jak rozumět mužům. Někdy je to lekce laskavá, jindy bolestivá, ale vždycky má vliv. A i když tohle nastavení nevzniklo v dospělosti, právě dospělost nám dává možnost ho přepisovat. To, co jsme zdědili od dětství, není cejch, ale mapa, kterou se můžeme naučit číst jinak.

Zdroj textu: https://www.psychologytoday.com, https://www.sciencedirect.com

Zdroj foto: www.freepik.com