Jak nastavit hranice příbuzným, kteří neustále zasahují do výchovy dětí?

Napsal

„My jsme vás taky vychovali a podívejte se, jak jste dopadli.“ Věta, kterou už možná slyšela nejedna máma od vlastní matky nebo tchyně. A tím to často nekončí. Babička dává dítěti sladkosti navzdory zákazu, dědeček komentuje každé výchovné rozhodnutí a další příbuzní mají pocit, že přesně vědí, kdy má dítě jíst, spát, poslouchat nebo dostat přes zadek. Rady se hrnou ze všech stran, jenže rodiče o ně mnohdy vůbec nestojí.

Jak nastavit hranice příbuzným, kteří neustále zasahují do výchovy dětí?

Rodinné vztahy jsou v takových chvílích pořádná zkouška nervů. Člověk nechce vyvolávat hádky, kazit prarodičům radost z vnoučat ani působit jako přehnaně přísný rodič, jenže když se podobné situace opakují, začíná docházet trpělivost. A hlavně se stírá hranice mezi tím, kdo dítě vychovává a kdo mu jen občas koupí zmrzlinu nebo ho vezme na výlet. A v tom je potřeba udělat jasno.

Babička může rozmazlovat, pravidla ale určují rodiče

Prarodiče mají ve výchově dětí své místo. Mohou rozmazlovat, vyprávět historky, učit vnoučata péct koláče nebo jim dopřát trochu víc pohádek než doma. Problém nastává ve chvíli, kdy začnou vědomě obcházet pravidla rodičů. Jedna čokoláda navíc nemusí znamenat rodinnou katastrofu, ale pravidelné porušování domluvených pravidel už může být nepříjemné.

Zvlášť citlivé jsou otázky bezpečnosti, zdraví, stravování nebo výchovných postupů. Takže pokud rodiče nechtějí, aby dítě dostávalo určité potraviny, trávilo hodiny u obrazovky nebo jezdilo v autě bez správné autosedačky, není tady prostor na rodinné hlasování. Prarodiče mohou mít jiný názor, ale při hlídání musí respektovat domluvené podmínky.

Místo hádky pomůže jasná věta

Nejhorší bývá čekat, až pohár trpělivosti přeteče, protože pak se z obyčejné poznámky může stát hádka, při které se vytahují staré křivdy a nikdo už neposlouchá. Lepší je promluvit si v klidu, bez přítomnosti dětí a ideálně ještě před další návštěvou nebo hlídáním. Není potřeba pronášet dlouhé přednášky, často stačí „jenom“ říct, co vadí a co si rodiče přejí jinak.

Například „Vím, že to myslíte dobře, ale sladkosti jsme teď omezili. Prosím, respektujte to.“ Nebo „O výchově rozhodujeme my, a pokud budeme potřebovat radu, sami se zeptáme.“ Taková věta nemusí být nepříjemná ani útočná, důležité je ale neříkat ji pokaždé jinak a nakonec stejně ustoupit. Pokud totiž jednou zákaz platí a podruhé se nad ním mávne rukou, příbuzní rychle pochopí, že stačí trochu zatlačit.

Partner by měl stát při vás

Situace bývá ještě složitější, když do výchovy zasahují vlastní rodiče partnera. Kritika od tchyně může snadno vyvolat napětí mezi manželi, zvlášť pokud jeden z nich nechce dělat dusno a raději všechno přechází. Jenže rodiče by měli držet společnou linii, protože dítě potřebuje vědět, že pravidla platí bez ohledu na to, jestli je právě s mámou, tátou nebo babičkou. Ideální je, když si každý partner dokáže hranice nastavit především se svou vlastní rodinou. Syn může své matce vysvětlit, že některé poznámky už jsou za hranou, stejně jako dcera může promluvit se svými rodiči.

Co dělat, když příbuzní pravidla ignorují?

Někdy nepomůže ani opakované vysvětlování. Příbuzní přikyvují, slíbí, že všechno dodrží, a při další návštěvě je situace zpátky ve starých kolejích. V takovém případě je potřeba přidat konkrétní důsledky. Pokud babička opakovaně nerespektuje pravidla při hlídání, nemusí dítě dostávat na starost bez přítomnosti rodičů. Pokud dědeček před dítětem shazuje mámu nebo tátu, je namístě takové chování okamžitě zastavit.

Hranice přitom nejsou trestem ani zákazem kontaktu s vnoučaty, ale mají chránit vztahy před neustálými výčitkami a konflikty. Prarodiče mohou mít vlastní názory, zkušenosti i představy o výchově, rozhodnutí ale patří rodičům.

Zdroj foto: freepik.com

Zdroje textu: gottman.com, raisingchildren.net.au, extension.usu.edu

Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *