Ahoj Jani, nejsi divná, je to těžké a je to láska, přečti si můj příběh, chovám se stejně, ale už jsem totálně na dně a nevím co dál ….je mi 35 let a jsem po druhé vdaná. S manželem se marně již skoro 5 let snažíme o miminko,mám za sebou dvě neúspěšné umělé oplodnění, jsme oba zdraví a lékaři nám bohužel nedokáží říct, proč nemohu otěhotnět.Poslední potrat jsem měla před rokem … dostala sem se z toho, ale mám pocit, že poslední dobou se na mě valí problémy čím dál víc a už nemůžu a jsem psychicky na dně.
Můj manžel začal dálkově studovat a tím začala naše krize, on mi vždy byl ve všem oporou, byl hodný milý a moc mi pomáhal překonat vše zlé kolem potratů a nevěru odsuzoval jako něco hrozného, dalo by se říct, že byl na mě hodně fixovaný všude chodil se mnou i do ke kadeřnici J Problém nastal, když se do něj zamilovala o 11 let starší spolužačka začala ho svádět, jemu se to samozřejmě zalíbilo a neustál to, fyzicky mi prý nevěrný nebyl, jen se mu líbilo s ní flirtovat, já jsem se to bohužel dozvěděla ranilo mě to, on nevěděl jak se tím vyrovnat, byl velmi nepříjemný a zlý na mě a bylo to těžké období, nejhorší bylo, že on měl a má pocit, že sám sebe zklamal a nedokáže se s tím vyrovnat začal dělat blbosti, jako že si našel druhou práci ať se odreaguje, jenže není vůbec doma moc nevěřím tomu, že pracuje, nevím kde je.. Navíc začal se spolužáky stále někam chodit a já jsem pořád sama,ale on mi už jen řekne jdu tam a tam a v noci se třeba nevátí, jako by mu všechno bylo jedno , já se vztekám, nadávám a sním to nehne… on takový nikdy nebyl a teď se dokonce na měsíc odstěhoval, že si potřebuje vyčistit hlavu a učí se se spolužákem na zkoušky.Celou dobu mě prosí ať mu odpustím, že mě hrozně miluje a,že mě nechce ztratit, že se brzo vrátí a začneme znovu a on všechno napraví …. Na vánoce i silvestr mě nechal samotnou, já už nemůžu, je toho na mě moc a dělám, že se nic neděje a vše je v pořádku.Nemám se komu se svěřit, nechci přidělávat starosti jeho i mým rodičům, jenže už jsem na pokraji svých psychických sil a mám pocit,že to nezvládnu … napřed potraty a pak toto .. co mám dělat, mám mu ještě odpustit a vzít ho zpět ? On mi pořád jen slibuje, že všechno bude jiné, jenže pořád to neplní … já s ním už ani nedokážu mluvit, on mi volá a píše celý den a prosí a slibuje,jenže já jsem na něj tak strašně naštvaná a tak mě to všechno bolí, že s ním mluvit nemůžu … nevěřím mu a nevím co dál… tvrdí, že bydlí u kamaráda a pomáhá mu se stavbou, je pravda, že mi to nezávisle potvrdili i jiní lidi, jenže já nevím …. Co mám dělat ? mám mu odpustit a věřit a jak mám zase najít sílu jít dál ?

Ahoj Katy,
moc děkuju za podporu, když jsem to tady napsala, hrozně se mi ulevilo a taky mi pomohla kamrádka, která to tady taky četla a hned mi zavolala a probraly jsme to spolu horem dolem a taky jsem konečně mluvila s manželem, vrátil se domů, vysvětlil mi své chování a situaci v níž se octl a je na tom taky psychicky špatně , z toho jak moc mi ublížil a nechal to všechno dojít tak daleko. Neříkám, že mu všechno věřím a hned odpustím,bude ještě trvat a čas ukáže jak to bude dál, ale snažíme se pomalu začít znovu a uvidíme… jsem už tak nějak smířená se vším, takže je otázka času co bude dál… ale moc děkuju za podporu, možná jsem naivni a tajně věřím, že zase bude líp, možná po těch všech zkušenostech co mám jsem už tak unavená a bojím se zase být sama. Teď sama nedokážu říct co bude, manžel se hodně snaží a tvrdí, že to byla pro něj škola života ví, že toto nikdy už nechce udělat a ztratit mě a všechno co jsme spolu budovali a snaží se to všechno odčinit,ale já ještě vyčkávám a jsem opatrná… je to všechno těžké,ale snad se nám to podaří překonat.
Dám vědět,jsem moc ráda, že jsem to udělala a napsala tady, opravdu to moc pomáhá,kdyžto člověk nedusí v sobě a někde se svěří

Katy moc děkuju a ráda napíšu, já mám heslo, že všechno zlé je k něčemu dobré a pochopila jsem,že to,že se tak stresuju a trápím ubližuje hlavně mě ničím tím sama sebe a tak se snažím myslet pozitivně a věřit, že se to zlepší… zatím je to na dobré cestě tak snad ….. ´tuk, ´tuk, ´tuk  jsi moc hodná, že na mě myslíš a určitě napíšu  a jak se říká, v nouzi poznáš přátelé, já jsem tootiž ten tip, žese mi svěřují všichni a pomáhám kde komu, jenže pak já mám problém a není komu se svěřit a najednou není kdo by vyslechl mě a pomohl my… takže jsem ráda, že aspoň takovou formou se můžu svěřit a dostat to ze sebe  moc díky apměj se hezky ,pááá